Láska a bolest
Když jsem tě tehdy spatřil,
zastavil se mi poprvé dech.
Věděl jsem, že jsi ta pravá,
ta, co jsem viděl ve svých snech.
Hned první noc, co jsem s tebou prožil,
věděl jsem, že to není naposled.
Doufal jsem, že to cítíš stejně,
dám svůj život tobě
a ty ten svůj
zase mně.
Už spoustu let je za námi,
co jeden večer změnil svět,
život nás vedl dál svými cestami,
a přece nejde zapomenout hned.
Vybudovali jsme spolu svůj domov,
prožili radost, starosti i smích,
tolikrát stáli jeden při druhém,
a stále jsme si byli nejbližší.
A přesto někde uvnitř mě
zůstal ten dávný stín,
čas sice hodně smyje,
ale ten pocit je dál ve mně.
Láska a bolest kráčejí vedle sebe,
už spoustu let jdou stejnou cestou dál.
A i když srdce někdy
pořád zebe,
láska byla vždycky silnější
než mráz.
Noc a světla auta,
dvě siluety v tmách,
obraz, který nechci si už nechat zdát.
Obraz, který vidím v ulici a zdech,
podruhé v životě zastavil se mi dech.
V ten den se mi zhroutil celý svět,
byl snad život s tebou jen sen?
Zradu dvou lidí, které jsem měl rád,
nejde jen tak přejít,
ta bolest je napořád.
Nevím, proč to pořád tak bolí,
říká se, že čas všechno zhojí.
Dnes už vím, že to není snadné,
stokrát chtít nic není platné,
chtít po srdci všechno zapomenout.
Pořád mě trápí jediný den,
který bych chtěl vrátit zpět.
Ne celý život, ne spoustu let,
jen chvíli, než se změnil svět.
Kdyby šel ten den vzít do dlaní,
zastavit čas a změnit jeho děj,
zachránit srdce před bolestí,
pouze lásku
a radost zanechat v něm.
Dívku, kterou jsem si tehdy vzal,
vidím v tobě pořád dál.
Do ženy, se kterou jsem prožil život,
miluji a znovu se do ní
zamiloval.
Láska a bolest kráčejí vedle sebe,
už spoustu let jdou stejnou cestou dál.
A i když srdce někdy pořád zebe,
láska byla vždycky silnější než mráz.
A kdybych mohl vrátit ten čas,
vybral bych si jenom tebe
zas a zas. I když to občas bolí,
stálo to a stojí za to,
že jsi vedle mě a já vedle tebe
— kolik lidí tohle zná?
Když ráno
otevřu oči
a ty jsi stále vedle mě,
co víc si přát.