Descent Into Ruins

Mám v sobě vztek,

co láme kosti beze slov temnotu nacpanou v plicích místo vzduchu Každej

den je další zasranej souboj s bandou falešných ksichtů bez dechu

Bolest mě nevychovala

Bolest mě překovala

Do něčeho tvrdýho

chladnýho

nebezpečnýho Každá rána do zad mě nakopla výš každej výsměch,

každej pád Teď mě nespíš,

teď mě nezdoláš teď mám v hrudi hlad

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Já hořím dál (hořím dál)

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Vím, kdo jsem byl a co jsem snes

Každej „ty to nezvládneš“ je dnes palivo

do ohně, co už nejde udusit

Nenávist mi teče žilama jak jed

a nechce se zpět rozpustit Ne ta póza pro obrazovku

ne ten cirkus pro cizí smích Mluvím o hladu z prázdnýho žaludku

o zubech sevřených v tmách

Svět chce poslušný trosky

úsměv, ticho, klid

Když začneš řvát zpátky

jsi problém, ne chlap,

ne stín

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Já hořím dál (hořím dál)

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Vím, kdo jsem byl a co jsem snes

Ať si šeptá, ať si mě měří

ja už necítím strach

Jen tlak v hrudi a chuť rozbít ten smích co mi sedal

na krk

Temnota není nepřítel je to hlas,

co zůstal stát když ostatní zmizeli v kouři a prachu

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Já hořím dál (hořím dál)

Nezlomíš mě

Nezlomíš mě Čím víc mě dusíš tím víc jsem zlej Nezlomíš mě

Nezlomíš mě

Vím, kdo jsem byl a co jsem snes