Jirka’s Journey

(hummmm) Marii a Adolfovi začal se svět krásně protnout.

V říjnu šedesát jedna,

když listí začalo zlátnout,

v Opavě se narodil nejmladší z jejich dětí,

Jarka, Dáša, Petr a Jirka

– čas jako voda letí.

Do Havířova na řemeslo,

zednickou lžíci vzal, pod rukama mu rostly zdi,

život mu za pravdu dal.

V osmdesátém Lucie,

pak David, Adam do party,

osud mu s Lenkou rozdal ty nejlepší karty.

Sedmnáctého května byla svatba,

velký slib a smích,

v roce dvanáct šest už čtyřicet šest let

v dobrém i ve zlém,

se sestrou Dášou pouto má,

co nikdo nezlomí.

To je náš Jirka Bertoldi,

chlap, co práci zná,

od švagrové Míši písnička upřímná.

Od zedníka k pekaři,

od telátek na pilu,

vždycky v sobě dokázal najít novou sílu.

Radost ale nekončí, rodina se dál rozrůstá,

Kryštof a Víťa – to je parta

pro dědu nausta. Třicátého června jim bude dvacet,

kluci jako buk,

u Jirky na zahradě je vždycky veselo a hluk.

V Ostravě na OKD

zedničil dlouhá léta,

v pekárně pak šéfoval,

když začala jiná věta.

U telátek v kravíně

i u Dušana na pile,

odpracoval poctivě

ty své těžké chvíle.

To je náš Jirka Bertoldi,

chlap, co práci zná,

od švagrové Míši písnička upřímná.

Od zedníka k pekaři,

od telátek na pilu,

vždycky v sobě dokázal najít novou sílu.

Teď za opavským koupalištěm mají svůj ráj,

se Šerynkou a s Lenkou – tam je ten správný kraj. (wheeew)