Last Night’s Anthem

Potkali jsme se náhodou,

jen pár vět a stín se změnil,

v očích ti svítil krásný klid,

co mně příjemně probudil.

Oba jsme měli v srdci stíny,

a šeptali „i láska může bolet“,

a přesto v nás rostla touha jít o krok dál,

a čas strachem neztrácet

A tak jsme srdcím uvěřili,

i když strach stál mezi námi,

dva kroky vpřed a jeden zpět,

už jsme na to nebyli sami.

Ale když jsi stála tak blízko,

vše znělo láskou správně,

city se propletly a sny se spojily v jeden — o nás

dvou beze strachu ,tiše a tajně.

Když jsme spolu mluvili,

slova přicházela sama,

jako by duše naše dávno znala melodii,

co ústa ještě hledala.

Smích se míchá s tichem,

dotek s nadějí, už nic zlého

a v tom okamžiku jsem cítil,

že tohle není jen tak něco malého.

A tak jsme srdcím uvěřili,

i když strach stál mezi námi,

dva kroky vpřed a jeden zpět,

už jsme na to nebyli sami.

Ale když jsi stála tak blízko,

vše znělo láskou správně,

city se propletly a sny se spojily v jeden — o nás

dvou už ne tajně. I

když jsme se báli,

že se navzájem ztratíme,

I když jsme čekali,

kdo první přizná, že to cítí stejně.

Ale v každém tvèm pohledu byl kousek hříchu

a já už věděl,

že chci být součástí

tvého příběhu.

A tak jsme šli,

i když strach kdysi stál mezi námi,

už ne dva kroky zpět—

už kráčíme spolu, už nejdeme sami.

Jsi jsi vedle mě,

sny láska hraje tóny správné,

city se propletly a sny se spojily v jeden — o nás

dvou

už navždy už ne tajné.